NKP Vyšehrad

Vstupní brána do pevnosti z Pankráce. Byla postavena v letech 1655-1656, brzy po začátku stavby vyšehradské citadely v r. 1653. Vznik barokní citadely Vyšehrad souvisel se stavbou pražského opevnění (v letech 1653-1727), které  nahradilo dosavadní zastaralý středověký obranný systém. Opevňovací práce na Vyšehradě začínaly,  citadela byla v základě na konci 70. let 17. století hotova. K menším úpravám a zdokonalením docházelo až do poloviny 19. století. Brána se nachází uprostřed kurtiny rohové hradby, předsunutého opevnění, střežícího jihovýchodní přístupovou cestu, nejohroženější místo citadely. V prostoru nad průjezdem jsou tři místnosti. Z jedné vedou střílny kryjící prostor před bránou, další místnost sloužila jako kancelář a poslední jako strážnice.

Táborská brána, dnešní stav.
Foto NKPV.

Části středověkých zdí jsou pozůstatky dávné dominanty Vyšehradu - brány Špičky, postavené kolem poloviny 14. století a zbořené v polovině 80. let 17. století. Brána měla charakter malé průjezdní pevnosti s 5 věžicemi. Dnes je zde umístěno Informační centrum, služba návštěvníkům Vyšehradu.

Orientace v areálu podle směrovek a orientačních map.
Průvodcovské služby pro skupiny na předběžné objednání.
Telefon: 261 225 304

Dochovaný pozůstatek brány Špičky.
Foto NKPV.

V letech 1912-1913 byla zásluhou chirurga dr. Rudolfa Jedličky přestavěna klasicistní budova(čp. 13) na sanatorium a školu pro tělesně postižené děti. Další tři budovy současného Jedličkova ústavu a škol hl. města Prahy leží vně hradeb v blízkosti Vyšehradu na Pankráci. Jedličkův ústav a školy je dnes moderní centrum ucelené rehabilitace určené mladým lidem s tělesným postižením z celé České republiky.
Více na: www.braillnet.cz/jus

Foto NKPV.

Spisovatelka a vlastenka Popelka Biliánová (vlastním jménem Marie Popelková, provdaná Biliánová, narozena 12. ledna 1862, zemřela 7, března 1941). Autorka populárních próz z denního života se stala známou díky sbírce legend "Z tajů pražských pověstí" (vyšla 1904 a 1905). Nejvíce  místa věnuje spisovatelka  pověstem z Vyšehradu, jejichž sbírání a sepisování se věnovala velmi aktivně po většinu svého života. Vyšehradské pověsti se pro svou popularitu dočkaly později samostatného vydání. Z Popelky Biliánové se stala vyšehradská patriotka s mírně podivínskými rysy, pečující i o hroby českých velikánů pohřbených na vyšehradském hřbitově.

Foto NKPV

Budova ředitelství NKP Vyšehrad od r. 2002, postavená v letech 1999-2001 podle návrhu a projektu ing. arch. Vladimíra Faktora

Adresa:
Národní kulturní památka Vyšehrad
V Pevnosti 159/5b , Praha 2 128 00.

Ředitelka:
Mgr. Miloslava Havelkova
tel.: 241 410 348, 241 410 247
fax: 241 410 247

Foto  NKPV.

Leopoldova brána je nejkrásnější dochovanou barokní branou z vyšehradského resp. pražského opevnění. Byla postavena mezi léty 1653 až 1672 zřejmě podle návrhu významného architekta Carla Luraga. Brána má centrální průjezd a postranní fortny pro pěší.  Kolem roku 1840 byla upravena  k provozu a zřejmě z této doby pochází  vrata a celý mechanismus s kladkami. Brána je zdobena pilastry a štítem se znaky, jejichž autorem je Giovanni Battista Allio.

Foto NKPV
Na mapě Vyšehradu se nalézá pod číslem 6.

Rotunda sv. Martina je nejstarší dochovanou rotundou na území Prahy. Její vznik je datován do poslední třetiny  11. stol.  V době husitských válek v roce 1420 byla rotunda vypleněna.  Během třicetileté války sloužila za prachárnu, obnovena byla na počátku 18. stol. Při bombardování Prahy Prusy v roce 1757 došlo kopět k jejímu poškození, z té doby pochází koule ve zdi rotundy. Později  byl kostelík Josefem II. zrušen. Do roku 1850 sloužil jako skladiště a poté i obydlí chudiny. Současná podoba rotundy je výsledkem obnovy v letech 1878 - 1880 podle návrhů projektu architekta Antonína Bauma. Na její jižní straně zaujme pozorného návštěvníka pseudorománský portál z doby úprav na konci 70. let 19. století, vytvořený podle motivů z významné románské památky z poloviny osmdesátých let 11. století, tzv. Vyšehradského kodexu. Ze stejné doby jako portál pochází i novorománský oltář ze sliveneckého mramoru uvnitř rotundy. Poslední větší oprava kaple se uskutečnila v roce 1991.

Majitel a správce  této památky:
Královská Kolegiální kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
K rotundě 10, Praha 2, Vyšehrad
Telefon: 224 911 353

Odkaz na stránky Vyšehradské kapituly

Foto NKPV.

Kostel Stětí Sv. Jana Křtitele.
Tato církevní stavba patřila do období vrcholného středověku,  zánik  kostela přinesla přeměna Vyšehradu na barokní citadelu a zbytky zdiva jsou dnes ukryty v náspu opevnění mezi bastiony sv. Rocha a Leopolda, Za kaplí P.Marie Šancovské.  Nejstarší vyobrazení kostelíku se zachovalo na dřevorytu z r. 1562.  
V současné době jsou po stranách a v čele interiéru umístěny barokní portály z průčelí chrámu sv. Petra a Pavla, odstraněné při regotizaci v letech 1885 – 1903. Epitafní kameny a další zlomky architektury reprezentují autentické pozůstatky minulosti Vyšehradu, socha andílka je dílem J. Biederleho.  V roce 1994 vytvořila francouzská malířka Christine Gaussot pro tento prostor výtvarnou instalaci, která byla součástí výstavy pařížské skupiny CRIME na Vyšehradě  a  zapůjčila  ji Národní kulturní památce Vyšehrad.

Foto NKPV.

Barokní kaple P. Marie Šancovské (Loretánské či Na hradbách) z roku 1764 byla původně určena pro sochu P. Marie Loretánské (Šancovní). Ke zrušení kaple došlo za reforem císaře Josefa II. a socha byla přenesena do kapitulního kostela. Znovuvysvěcení kaple se událo 6.10. 1889, po její obnově a doplnění o "lurdskou jeskyňku".

Foto NKPV.

Monumentální podzemní sál Gorlice ve vyšehradských kasematech se nachází v bastionu č. XXXIII., má plochu cca 330 m2 a výšku 13 m.  Místnost sloužila jako shromaždiště vojska, sklad potravin a munice. Plnila také úlohu případného protileteckého krytu a skladiště brambor a zeleniny. Prostor byl vyklizen, zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti teprve v 90. letech 20. století. Sál je součástí prohlídky kasemat a je zde umístěno 6 originálních  soch z Karlova mostu: sousoší sv. Bernard s Madonou od M. V. Jackla (1709), sousoší sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského od J. B. Kohla (1708), socha sv. Vojtěcha od F. M. Brokoffa (1709), Sv. Anna od M. V. Jackla (1707) a sousoší sv. Ludmily s malým Václavem od M. B. Brauna (1720-1724).  V jarních a letních měsících je Gorlice využívána pro netradiční výstavní a divadelní projekty.

Foto NKPV.

Naučný slovník vysvětluje, že kasematy jsou chodby v pevnostních valech, sloužící k soustředění vojska a jeho nepozorovatelnému přesunu. Vyšehradská pevnost se začala stavětr. 1654 na základě rozhodnutí císaře Ferdinanda III., které znamenalo definitivní zánik Vyšehradu jako města. Plány na vybudování vyšehradské citadely byly velkolepé a neměly se omezitpouze na obvod vlastního hradiště. K realizaci záměru a tím ke katastrofálnímu rozrušení Nového Města naštěstí nedošlo. Do roku 1678 získalo obvodové opevnění pevnosti zhruba dnešnípodobu. První zkouškou citadely byl příchod okupačních francouzských vojsk v r. 1742 pod vedením generála de Berdiquiera, který vydal rozkaz, aby vojáci upravovali náspy, postavili ravelin k Novému Městu a vybudovali kasematy. Zpomalený postup dostavby vyšehradské pevnosti předbíhal vývoj vojenské techniky, a tak její další historie představuje především postupné dílčí zdokonalování systému směřující ke zvýšení obranyschopnosti. Stejně jako všechny ostatní nově budované barokní pevnosti v Čechách se vyšehradská citadela nikdy vojensky neuplatnila a neovlivnila rozhodujícím způsobem válečné střety v 18. a 19. stol. Po zániku převážné částipražské barokní fortifikace zůstal Vyšehrad uceleným a významným dokladem vývoje pevnostního stavitelství v Praze po třicetileté válce.
Vyšehradské kasematy a celý Vyšehrad unikl totálnímu zničení na konci pruské války v listopadu 1744. Prusové tehdy vložili do kasemat 133 sudů se střelným prachem, které měl odpálit doutnáky poslední voják. Třem odvážným Podskalákům se podařilo doutnáky včas odstranit a zažehnat zkázu Vyšehradu.
Vchod do kasemat je z Cihelné brány. Kasematy se nacházejí po obou stranách brány, pravá část chodeb ústí do podzemního sálu zvaného Gorlice, který měl sloužit jako shromazdište vojáku, sklad potravin a munice. Délka obou křídel kasemat je necelý 1 km. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a l,5 m široké. Kasematy i Gorlice jsou od roku 1971 ve správě Národní kulturní památky Vyšehrad

Foto NKPV.

Vstupné: Kasematy (s průvodcem) 30 Kč, zlevněné 20 Kč, děti do 6 let zdarma, rodinné vstupné (2 dospělí a 2 děti) 60 Kč.

Empírová Cihelná brána, zvaná též Nová. Dal postavit pražský místodržící  Karel Chotek v souvislosti s vybudováním nové komunikace v letech 1841-2.

Stálá historická expozice Pevnost Vyšehrad v dějinách pražského opevněnív Cihelné bráně si klade za cíl prezentovat vývoj pevnosti Vyšehrad v kontextu historie pražského opevňovacího systému. Byla otevřena v r. l993 a připravila ji Národní kulturní památka ve spolupráci s Muzeem hl. města Prahy a Historickým ústavem ČA - Vojenským muzeem. Koncepčně je výstava členěna do tří linií, řazených v jedné chronologické posloupnosti:
1. Historie pevnosti Vyšehrad
2. Historie pražského opevnění
3. Exkursy do některých historických souvislostí
Grafické odlišení daných témat na panelech s plošnými exponáty, obrazovým a textovým dobovým materiálem usnadňuje návštěvníkům orientaci. Historický výklad ilustrují, zejména v novodobějších oddílech trojrozměrné exponáty převážně vojenského charakteru ( kopie výzbroje, uniforma atp.).Jednotlivé texty na panelech a popisky mají vedle české též anglickou verzi. K expozici byl vydán několikajazyčný leták obsahující stručnou historii pražského a vyšehradského opevnění.V expozici je přítomen průvodce pro vstup do vyšehradských kasemat a unikátního sálu Gorlice, kde se nacházejí originální barokní sochy z Karlova mostu.

Tak zvaný čertův sloup v Karlachových sadech na Vyšehradě se na tomto místě nachází od r. 1888. Jednotlivé kusy mají délku 160 až 240 m.
Původ kamenných sloupů zvaných čertův sloup (čertovy sloupy) není zcela jednoznačně prokázán. Podle pověsti prý sloup na Vyšehrad dopravil sám pekelník, když se s místním knězem vsadil, že donese na Vyšehrad z chrámu sv. Petra v Římě sloup dříve, než kněz doslouží mši. Kněz s pomocí sv. Petra sázku vyhrál a vzteklý čert upustil sloup nad vyšehradským chrámem. Rozbitý strop se pak po dlouhá léta prý nedařilo zaklenout. Některé teorie objasňující původ sloupu tvrdí, že se jedná o dávný časoměřič či milník, některé mluví o sloupu jako středověkém pranýři; snad nejpravděpodobnější je představa sloupu jako původní součásti románské baziliky sv. Petra z 11. nebo 12. století.

Foto NKPV.

Nové děkanství vybudované v letech 1877-1878.
Informace o této památce lze získat na adrese:
Královská Kolegiální kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
K rotundě 10, Praha 2, Vyšehrad
Telefon: 224 911 353

Foto NKPV.

Jednou z mála zachovaných staveb z časně středověkého období na Vyšehradě je bazilika sv. Vavřince. Nachází se v základu barokní rezidence čp. 14 v Soběslavově ulici, v bezprostřední blízkosti knížecí a královské akropole středověkého hradiště. Prvé nálezy v těchto místech byly zjištěny již v roce 1884 při stavbě nové žumpy na jižní straně, kde byly odkryty zbytky středověké stavby. V roce 1903 zde byl proveden archeologický výzkum B. Matějkou, kdy bylo zjištěno, že dříve nalezené dlaždice patřily k menší trojlodní bazilice s příčnou lodí, objevené při výzkumu. Na východní straně k ní přiléhaly polokruhové apsidy, před střední lodí byl čtvercový chór s hlavní rovněž polokruhovou apsidou. Kostelní stavba byla dlouhá 20,6 m a v místech vložené příčné lodi její šířka dosahovala 15,8 m. U hlavní a příčné lodi obvodové zdivo měří až 96 cm, což je stejná šířka jako u rotundy sv. Martina. Při tomto průzkumu bylo dále zjištěno, že severní loď byla nepatrně užší a je zachována do výše prvního patra.
Druhý výzkum baziliky sv. Vavřince byl proveden v letech 1924 až 1926 za vedení K. Gutha a zjistil další podrobnosti stavebního vývoje a návaznosti gotické stavby děkanství, přistavené na severní straně.
Třetí výzkum, prováděný od roku 1968 Archeologickým ústavem ČSAV (B. Nechvátal) se především zaměřil na stratigrafické ověření nálezu dlaždic a prokázal, že je nutné datovat dlaždice současně se vznikem baziliky - do poslední třetiny 11. století. Jedním z největších nálezů tohoto archeologického výzkumu bylo základové zdivo starší stavby, než byla raně románská bazilika sv. Vavřince, které byl pod jejími základy.
Zatím neznáme spolehlivě původní funkci baziliky sv. Vavřince, i když šlo zřejmě o farní kostel. Byl pravděpodobně zničen v roce 1420 v době husitského revolučního hnutí a později byl v průběhu 15. století přebudován na kanovnický dům, který sloužil postupně i za děkanství.
Stavba baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě je nejstarší stavbou hirsauského typu na našem území. Projevuje se na této stavbě vliv staveb clunyjského reformního hnutí (Francie koncem 10. a v 11. stol.) zprostředkovaný Saskem. Použití lisén je pro 11. stol. v našem prostředí ojedinělé (Svatováclavská rotunda na Pražském hradě). Bazilika sv. Vavřince na Vyšehradě je podle typu stavěna téměř současně s podobnými kostely v Německu ve Würtenberku. Do stejného období patří také reliéfní dlaždice (5 typů), které jsou nejstarší reliéfní dlaždice v západoslovanské kulturní oblasti.
Bazilika měla původní vstupní portál na západní straně, ale byl patrně odlámán v době devastace a jeho vzhled nebyl zjištěn. Dnešní portál je novodobý a je dílem architekta A. Bauma. Jako výzdobných motivů je zde použito stylizací vyšehradského korunovačního evangelistáře prvého českého krále Vratislava (1061 - 1092), který učinil z Vyšehradu své trvalé sídlo a prvé místo přemyslovského státu.
B. Matějka a J. Herain došli k časovému zařazení stavby baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě do závěru 11. nebo 12. století.
Předrománská stavba, zjištěná v interiéru pod základy baziliky sv. Vavřince archeologickým výzkumem, patří k nejstarším stavbám na Vyšehradě vůbec. Stavba byla křížového půdorysu, snad i stejného zasvěcení a je dotována do konce 10. století. Byla nalezena v celkové délce 20,4 m. síla zdiva kolísá v rozmezí 135 - 150 cm. Zdivo bylo zjištěno v největším rozsahu v hlavní a jižní lodi baziliky, přímo pod úrovní původní dlaždicové raněrománské podlahy.
Pro interpretaci půdorysu křížové předrománské otonské stavby byla hledána analogie u otonského kostela na ústředním slavníkovském hradišti v Libici u Poděbrad, kde podobná stavba existovala v letech 962 - 995. Rekonstruovaný půdorys předrománské stavby na Vyšehradě naznačuje, že rozpětí křídel u otonské stavby dosahovalo cca 15 - 17 m, délka asi 17 až 18 m. (Nálezová situace připouští tři variantní hmotové rekonstrukce:
1. s pravoúhle uzavřeným kněžištěm
2. s apsidálním závěrem
3. s apsidálním závěrem a s věžovitým nadvýšením nad vítězným obloukem
Autor libické rekonstrukce kostela R. Turek uvádí jako nejbližší analogii falckou kapli ve Werle a jako další možno uvést např. kostely v Gernrode, Hildesheim, Walbeck, kostel sv. Jana v Johanisberku, nebo kostel sv. Magnuse ve Wormsu (2. stavba), kostel sv. Salvátora v Krakově atd.
PhDr. Bořivoj Nechvátal, CSc.
Archeologický ústav ČSAV
 

Foto NKPV.

Baziliku sv. Vavřince od r. 2002 spravuje Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Staré purkrabství je situováno v prostoru tzv. královského okrsku v bezprostřední blízkosti barokní hradební fortifikace. Jedná se o původně palácový objekt obdélného tvaru jehož počátky nalézáme ve 14.století v období velkorysé přestavby Vyšehradu Karlem IV. Dnešní hmotu se sedlovou střechou získal objekt v souvislosti s přestavbou na barokní citadelu. Poslední větší zásah do organismu budovy byl již novodobý. Při něm došlo k přepatrování interiéru  a dělení, které barokní podobu interiéru v podstatě degradovalo. Objekt byl v minulosti  využíván pro sportovní účely (Sokol a Slavoj Vyšehrad) a bylo zde umístěno pohostinské zařízení. St. purkrabství prošlo významnou obnovou v letech 2003-2005.  Vše nepodstatné a nehodnotné bylo odstraněno, podle vítězného projektu Ing.arch Ludmily Šolcové a Ing. arch. Vladimíra Faktora, až zbyla vlastní gotická stavba s vloženou barokní klenbou. K této vyčištěné konstrukci byla šetrně připojena novodobá přístavba s provozním zázemím a do vlastního sálu byla vložena důvtipně řešená konstrukce ukrývající nezbytné vybavení pro provoz kulturního sálu (pro cca 80-90 diváků)  a kavárny. V průběhu stavby došlo při odtěžování zeminy k významnému archeologickému nálezu, při kterém byla obnažena fortifikační zeď s pilíři. To vedlo ke změnám v projektu rekonstrukce a vznikla  další paralelní hradební chodba, kde je zachován, konzervován a prezentován původní hradební systém.

Možnost pronájmů na kulturní a společenské akce

tel.: 222 513 505 (vedoucí objektu); 222 513 842 (pokladna)
e-mail: sugrue@praha-vysehrad.cz ; pokladna@praha-vysehrad.cz

Vstupné: Pohádky  60 Kč,
Večerní pořady 100 - 180 Kč

NKP Vyšehrad - Staré purkrabství je na Facebooku. Pokračovat na Facebook zde...

Foto  NKPV.

Gotický sklep (významná historická a současně technická památka z období barokní citadely) je provozně propojený se St. purkrabstvím. V jeho obvodových konstrukcích jsou zachovány fragmenty  zdiva středověkých palácových budov, cenné jsou i mladší stavební zásahy  z 18. a 19. stol., které dokumentují vývoj provozního zařízení vojenské stavby.  Gotický sklep byl zrekonstruován  pro stálou expozici  Historické podoby Vyšehradu.  Národní kulturní památka Vyšehrad ji připravila ve spolupráci s Muzeem hl.m.Prahy, exponáty zapůjčil Archeologický ústav AV ČR a  Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Nová stálá expozice Historické podoby Vyšehradu představuje pražský Vyšehrad v jeho různých historických podobách. Půvabná lokalita na jižním okraji historických pražských měst si dodnes uchovala osobitý genius loci. Skála nad Vltavou s romantickou zříceninou Libušiny lázně a monumentálním dvojvěžím novogotického kostela láká k návštěvě Pražana i návštěvníka hlavního města. Po vynucené přestávce bude mít návštěvník možnost dozvědět se přímo na místě více informací o proměnách této lokality, jejího určení a pochopení v čase.
Na výstavě návštěvník uvidí doklady pobytu a činnosti lidí na Vyšehradě získané archeologickou činností, z nichž k nejvýznamnějším patří sarkofág získaný při průzkumu okolí kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, dále předměty dokládající osídlení Vyšehradu ve čtvrtém a třetím tisíciletí před Kristem, předměty spjaté s činností vyšehradské kapituly od 11. do 20. století, insignie připomínající přeměnu samostatného Vyšehradu v součást Prahy, památky na působení některých vyšehradských cechů; k ceněným památkám patří i drobný křížek z 11. století nalezený již na konci 19. století na vyšehradském hřbitově v místech hrobu Bedřicha Smetany či medailon  z mastku zhruba z téhož období nalezený pod vyšehradskou skálou.
 

Autorka výstavy: Mgr. Pavla Státníková, Muzeum hlavního města Prahy
Architekt: David Vávra
Grafické řešení výstavy : Lucie Čížková HEWER s.r.o.
Překlad do angličtiny: Alastair Millar
Instalace, výroba: fy JANOV
Aranžerka: Eliška Braidlová

Foto NKPV.

Budova Galerie Vyšehrad je pozůstatkem středověké strážní věže, součásti středověkého opevnění. V galerii se konají od r. 1990 výstavy současného výtvarného umění.

Otevřeno březen - prosinec
Telefon: 603 542 820
Vstupné 20,- Kč

Foto NKPV.

.

Vyšehradská skála s tzv. Libušinou lázní nám připomíná staré české pověsti, bájný mýtický cyklus spjatý s nejstarší českou panovnickou dynastií a dějinami českého státu. Na vrcholku skály stála podle představ našich národních obrozenců bájná kněžna Libuše, když zakládala město Prahu a věštila její slávu. Libušina lázeň je zřejmě pozůstatkem  středověkého pevnostního objektu.

Foto NKPV.

Na místě akropole (park s Myslbekovými sochami) stávala od 17. stol. rozsáhlá budova vyšehradské zbrojnice. Na jejím vzniku se měli podílet italští stavitelé S.Bossi a C.Lurago. Zbrojnice v r. 1927 vyhořela a bylo rozhodnuto o její demolici. Z budovy zbyly dva kamenné portály, které byly zasazeny do ohradní zdi tehdy nově vytvořeného parku.

Foto NKPV.

Chrám sv. Petra a Pavla, dnes Bazilika minor sv. Petra a Pavla, prožil od  svého založení (kolem r. 1070) knížetem Vratislavem II. mnoho přestaveb. Poslední podoba je novogotická, prováděl jí  od roku 1885 architekt Josef Mocker, věže kostela projektoval architekt František Mikš, který také úpravu
kostela v roce 1903 dokončil. J. Mocker navrhl i většinu vnitřního zařízení kostela. Na výzdobě vnitřku kostela se ovšem podíleli přední malíři a umělečtí řemeslníci. Jmenujme Antonína Krisana, Marii Urbanovou, Františka Urbana, Karla Jobsta, Štěpána Zálešáka. Generální oprava kostela se uskutečnila v letech 1979-1994.   

Informace o vstupném a otevíracích hodinách získate na adrese:

Královská Kolegiální kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
K rotundě 10, Praha 2, Vyšehrad
Telefon: 224 91 13 53
e-mail: kapitula.vysehrad@c-box.cz
Odkaz na stránky Vyšehradské kapituly

Foto NKPV.

J. V. Myslbek, čtyři sousoší ve vyšehradském parku, původně vytvořena pro Palackého most v letech1889 - 1897. Po náletu v r.1945 přenesena na Vyšehrad .

• Ctirad a Šárka
• Libuše a Přemysl
• Lumír a Píseň
• Záboj a Slavoj
  

Foto NKPV.

Z iniciativy probošta M. Karlacha došlo ke stavbě společné hrobky nejvýznamnějších představitelů českého kulturního a politického života, dominanty celého hřbitova, mauzolea Slavína. Projekt vypracoval architekt A. Wiehl. Místo pro společnou hrobku odkoupil od kapituly smíchovský starosta a obchodník se dřevem P. M. Fischer v roce 1889 a daroval je Svatoboru. Základní kámen Slavína byl položen 7. září 1889 a stavba byla dokončena v roce 1893. Autorem sochařské výzdoby je Josef Maudr. Na vrcholu hrobky spatřujeme sarkofág se sochou okřídleného Genia vlasti, po stranách hrobky stojí sochy Vlasti jásající a Vlasti truchlící. Na sarkofágu je umístěn bronzový kříž od sochaře V. Levého. Ve Slavíně byl jako první pohřben roku 1901 spisovatel Julius Zeyer. 
Správcem Slavína je od roku 1990 znovu spolek Svatobor.
Více informací na stránkách: http://www.slavin.cz/

Foto NKPV.

Myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště vznikla ve II. pol. 19. stol. z podnětu probošta Václava Štulce na místě starého farního hřbitova. Nově vzniklý spolek českých spisovatelů Svatobor se  této idee ujal a  začal pořádat sbírky na zřizování hrobů českých spisovatelů.Národní pohřebiště bylo založeno v místě, kde se pohřbívalo již ve středověku. 28. září roku 1863 byl slavnostně odhalen pomník na místě posledního odpočinku předního českého slavisty a vlastence Václava Hanky. Postupně zde začali být pohřbíváni další představitelé českého národního života. Archeolog Václav Krolmus, spisovatelka Božena Němcová, lékař a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, básník Vítězslav Hálek. V roce 1869 byl hřbitov rozšířen směrem na sever a v 70. letech 19. století došlo k úpravám hřbitova a k návrhu na výstavbu otevřených arkád, která se nakonec uskutečnila podle plánů Antonína Barvitia. Většinu arkád pak projektoval po dalším rozšíření hřbitova  v letech 1889-1908 architekt Antonín Wiehl. K poslednímu rozšíření hřbitova došlo v roce 1905 a následně byly postaveny podle návrhu architekta Josefa Sakaře další arkády na severní a západní straně hřbitova.  

Informace o této památce můžete dostat na adrese:
Správa pražských hřbitovů
Vinohradská 294/212
Praha 10
Telefon do kanceláře na Vyšehrad: 02/ 24919815
v pracovni dny 8,00 -15,00 hodin
 e-mail: vinohrady@hrbitovy.cz
http://www.hrbitovy.cz/

Vstup Vyšehradského hřbitova od chrámu sv. Petra a Pavla.
Foto NKPV.

Tak zvané Staré proboštství z r. 1722. Budova majetkem vyšehradské kapituly

Foto NKPV.

Jedná se o novogotickou budovu nového proboštství dokončeno roku 1874 podle plánů pražského stavitele Josefa Niklase. Dvoupatrová budova má nad průčelím trojboký arkýř kaple sv. Klimenta s třemi okny. Kapli vysvětil probošt Václav Štulc k poctě papeže a mučedníka sv. Klimenta a obrázky sv. Klimenta a sv. Václava ji ozdobil malíř Josef Hellich.

Foto NKPV.

Pomník s bronzovou bustou probošta Václava Štulce od Štěpána  Zálešáka byl odhalen v r. 1910.

Foto NKPV.

Kopie jezdecké sochy sv. Václava od J. J. Bendla, z let 1678-1680, původně umístěna na Václavském náměstí (do r. 1848 Koňském trhu). Originál, dnes vystavený v Lapidáriu Národního muzea, získal vyšehradský probošt V. Štulc v roce 1879. Kopie od akad. sochaře J. Nováka byla do parku osazena roku 1959.

Foto NKPV.

V roce 2006 bylo vybudováno nové dětské hřiště v tzv. Malé zahradě na pahorku proti Rotundě sv. Martina s tématikou Starých pověstí českých. Příprava stavby a organizační zajištění: NKP Vyšehrad
Investor: Hlavní město Praha, které hřiště z velké části financovalo prostřednictvím příspěvkové organizace NKP Vyšehrad
Sponzor: Ordo Lumen Templi o.s.
Projekt: Tomovy parky (ing. Tomáš  Tomsa) a Kryštof Rybák
Realizace:
Výroba a osazení herních prvků - Tomovy parkys.r.o.,
řezbářské prvky - Jiří Hrabáček,
bezpečnostní povrchy - Zahradní architektura Tábor a firma Ferenc,
zahradnické práce - firma Antonín Pechek,
závlahový systém - AQUASTART,
oplocení - Pavel Otruba.

SLAVNOSTNÍ  OTEVŘENÍ   se uskutečnilo
v neděli  10.  září  2006  ve  14  hodin

Foto NKPV. Více fotografií  naleznete zde. 
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Návštěvní doba :
květen - září: 8.00 – 20.00
říjen - duben: 9.00 – 19.00

Na hřišti platí zákaz:

• poškozování a znečišťování prostor, zařízení a vybavení (v případě poškození bude NKP Vyšehrad vymáhat náhradu nákladů vynaložených na opravu)
• zákaz vstupu se zvířaty
• kouření, konzumace alkoholu a omamných látek
• vjezdu motorových vozidel
• stanování a rozdělávání ohňů

Pořádání propagačních či reklamních akcí je možné pouze po dohodě s NKP Vyšehrad.   

Návštěvník je povinen:

• respektovat návštěvní řád a pokyny správce hřiště
• chovat se ukázněně tak, aby neohrožoval sám sebe ani ostatní návštěvníky
• dodržovat čistotu

Porušení pravidel stanovených tímto návštěvním řádem je přestupkem ve smyslu § 46 odst. 2 zákona .200/1990Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a lze za takovéto porušení uložit pokutu až do výše 30 000 Kč,-.

návštěvní řád 2006 dětského hřiště.doc